Souteska Santa Cruz, Alpamayo, rekordy

Nedele 18.5.
Brzy rano jsme se vydali na autobus jedouci do 5 hod vzdalene Pomabamby. Na dotaz, zda nas po ceste vysadi v jedne vsi pan odpovedel, ze neni problem. At nastoupime.
Sedeli jsme tedy v postupne se plnicim buse a cekali na odjezd. Trochu nas znervoznovali ostatni cestujici, jak pobihali s jizdenkami a hledali spravne misto. jizdenky jsme nemeli, cekali jsme ze je zakoupime cestou.
Po chvili nam to nedalo, a sel jsem se pana zeptat ak je to s temi listky. Pan nechapave ziral a pak se podivil ze je jeste nemame. Automaticky predpokladal opak. Nastesti z poslednich trech volnych mist zbyly dve pro nas a uz jsme mohli vyrazit.
Tri hodiny jsme se skrabali prusmykem Llanganuco - podel Huascaranu, az jsme se skrz mraky prevalili do vesnicky Vaqueria, ze ktere jsme jiz pokracovali pesky.
Vsude kolem mraky, nad nami jasno... uzasne.
Mijeli jsme ztrhane turisty nesouci par veci, za nimi kmitajici partu pruvodcu v sandalech ze sjetych pneumatik a stada oslu. Pripadali jsme si s temi krosnami jak z jinyho sveta.


Do cile prvniho tabora jsme dorazili pomerne brzy a tak doslo i na koupacku v ledovem potucku. Moc prijemne.
Vecer zaclo obligatne prset.

Nahore pohled smerem k nasemu cili...
Pondeli 19.5.
Particka halasnych turistu, kteri spali ve stejnem kempu casne vyrazila a my zustali na pohodku sami. Spolecnost nam od teto chvile delaly jen az neprijemne zvedave kravy /cavas/. Zvedavost posleze presla do drzosti tim, ze se nam jedna vrhla po kolaci syra, ktery jsme si susili na dalsi cestu. Od teto chvile se tyto ritualy neustaleho odhaneni staly permanentni cinnosti kazdeho rana.
Zahajili jsme nekonecny, pres pet hodin trvajici vystup az do sedla Punta Union /4.760m/. Zpocatku pocasi nic moc, zvlaste ve vyssich partiich hor. Po dobu naseho vystupu se zacalo menit k lepsimu a ve finale se udelalo nadherne.
Asi v polovine vystupu jsme potkali zoufaleho pruvodce one halasne skupiny, jak nam sel vstric a nestastne se tazal zda jsme nevideli osla/buro/ s nakladem veci teto skupiny. Nejake jsme potkali pred pulhodinou, tak podekoval a sprintoval do udoli. Osla ani trpaslika /pruvodce/ jsme toho dne jiz nespatrili. Zato onu halasnou particku jsme dosli v prusmyku. Zatim jim bylo stale do smichu...
Prusmyk jsme si moc uzili - viz foto...




a mastili v scenerii fantastickych ledovcu a jezer do dalsiho kempu tak, abychom dorazili alespon trochu za svetla...
Utery 20.5.
Zbyla nam kopa casu, tak jsme zahli do nedalekeho udoli pod jednou z nejznamejsich hor Peru - Alpamayo /5.947m/ na jehoz konci se nalezal base camp horolezeckych expedic.
Dorazili jsme pomerne brzy, tak jsme si odpoledne strihli kratky vylet nalehko k jezeru Arhueycocha.




Sedime si tak nad jezerem, pozorujeme padajici kusy ledovcu na klidnou hladinu, kdyz dorazila particka dvou izraelcu a jedne izraelky a oslavili jeji narozeniny koupeli v teto ledove vode...
Streda 21.5.
Priznive pocasi nam nabidlo moznost pokusit se o vystup do 1. vyskoveho tabora Alpamayo. Po asi trech hodinach prudkeho stoupani suti a morenou jsme minuli 1.vyskove tabory a pokracovali dale za hranici ledu a snehu. Posedeli, pokochali a zvysujici pocet padajicich lavin spolu s pokrocilou hodinou nam oznamili ze je cas jit zpet.
Dnes padl vyskovy rekord 900m pod vrcholem Alpamaya- 5.026 m. /vcetne dychavicne koulovacky/





Ctvrtek, Patek 22.-23.5.
Dole - namrzly stan s panoramou Piramide /5.885m/

Poklidne rano narusili dva byci, kteri se zacli rvat metr od naseho stanu. Nastesti to tentokrat odnesla jen zidka, u ktere stan stal... Pitomci, si nemohli vybrat jiny misto... asi ho tu je malo...
Zahajili jsme postupny sestup od fantastickych scenerii nebetycnych ledovcu, pres siroke udoli az po zaverecnou soutesku, ktera nas vyplivla ve vsi Cashapampa.
Ted zvolna relaxujeme, lizeme rany a pripravujeme se na presun do cca 1000km vzdaleneho Chiclaya.
... zaverem jedna otazka: nazev hory, uvedene v titulku zpravy...