Rinconada - Honda - Olympica

V utery kolem poledne jsme vyrazili z Huarazu do Macara a odsud do nedaleke vesnicky Vicon, kde jsme zacali tahle a nekonecne stoupani smerem k prusmyku Honda. Zpocatku na nas dorazeli mistni psi, kteri si odnesli trofej v podobe uspesneho utoku na Johancino lytko. Nastesti bez krveproliti :-) /vicedenni modriny se nepocitaji/.
Prvni nochleh jsme stravili na pocatku udoli potucku Honda. Pocasi nic moc, kolem ctvrte zacalo prset a sem tam hromy...

Rano jsme pokracovali dal. Mijely nas kamiony mirici do dolu nalezajicich se na konci tohoto udoli. To ze jsou tam doly jsme nalezli na mape, ale to ze se jedna o doslova orli hniza kdesi velmi vysoko na hranici ledu jsme zjistili az na miste.
Pocasi velmi spatne, z prusmyku se neustale valily chuchvalce dalsich a dalsich destovych mraku a tak jsme se pomalu zacali smirovat s tim, ze proste dojdeme pod cileny prusmyk a vyrazime zpet.

Nahore - prusmyk Portachuelo Honda spolu s Nevado Portachuelo /5.450 mnm/

To co nam mistni tvrdili, ze vyda za 2 hodiny opet trvalo pekny pul den stale stoupave chuze. Tentokrat prisel dest jeste o hodinu drive. O to vyraznejsi byla bourka. Bylo nam jasne, ze prusmyk za techto podminek nedame.
V noci nas jeste probudily detonace z dolu, umistenych pod jednim z sestitisicovych vrcholu Palcaraju.
Ve ctvrtek rano jsme vykoukli, v prusmyku se valelo par mraku, ostatni oblacnost na urovni stanu a tak jsme po 2 hodinove ranni prochazce po udoli /viz obrazky/ usoudili, ze to zkusime.



Stoupali jsme strmym svahem neco pres tri hodiny, abychom ve ctvrt na tri stanuli v sedle Portachuelo Honda - 4.870 m. Byl to vydreny vystup. Na miste jsme pobyli sotva pul hodinky, kdyz nas mistni bohove hor upozornili, ze je cas jit. Kroupama.
Seskakali jsme tedy o kilometr niz a postavili tabor. Celou noc pote prselo. Dnes /patek/ rano jsme dohupsali o dalsi kilometr niz na silnici propojujici Chacas / byvala basta Svetle Stezky / a Huaraz. Autobus, ktery mel prvni krizi v dobe, kdy jsme sotva maturovali se s velkymi potizemi vyhrkal az do sedla Punta Olimpica /meky i je dle esp. spravne/ a ve vysce - dle nasich hodinek - 4.956 m se prevalil dal. Z prevodovky se ozyvaly silene zvuky, zaradit rychlost se podarilo vzdy az na nekolikaty pokus a autobus lital neustale sem-tam. Nasledovalo 3 hodinove klesani zpestrene opravami porouchaneho zadniho kola. Cesta vyrazne pripominala death road v Bolivii...
Pote, co jsme pracne sestoupili do udoli a okusili asfaltove cesty jsme pochopili ze se prave stal zazrak. Ve chvili kdy autobus prekrocil 50km/h, zacal plavat ze strany na stranu az se staval naprosto nezvladatelnym. Asi to nekolikrat znervoznilo i ridice, protoze co par minut stavel a posilal konduktera cosi zkontrolovat.
Par obrazku z cesty pripojujeme...


propletali jsme se mezi 6ti tisicovymi ledovci, seraky a ve finale sklesali k upati Huascaranu...

Ke vzkazum:
Tohle by si mel Petr F. zkusit, jestli ten jeho stribrnak dostoji svemu jmenu :-)
Jozko, ty ptaku tu lamu uz vezem... no, tak ji jdeme holt propit. Tucnaka dodame v CR :-)
Mejte se fajn, my si dame den-dva relax a pak bud do hor nebo alternativni zmena programu - dle pocasi...