Pozor SOUTEZ !!!!

Pratele, kamaradi !
Je to tady. Sahli jsme si na srdce, utrhli menu od ust a rozhodli se posledni penize investovat prave do nekoho z vas! Ano, je to skutecne tak. Poridili jsme pro jednoho z vas hodnotne DVD o ktere prave vyhlasujeme soutez.
A nyni k tomu nejpodstatnejsimu - k pravidlum.

Budeme - budete - hodnotit nejlepsi vas komentar, kterym tohle vsechno zhodnotite.
Vime, ze jsou mezi vami taci, jez zde jiz byli, ale pro ostatni budiz napovedou nekolikero nasich predchozich prispevku...
Vase komentare piste prave za tento prispevek.
Vyhlaseni viteze spolu s promitnutim obrazku a popovidanim o tomto vyletu probehne ve vybrane restauraci a v terminu, na kterem se spolecne domluvime.

Kamaradi, nevahejte a piste. Srdce nam krvaci po te, co jsme v obchode shledli cast ceny, ale jiz jsme se tak rozhodli a soutez zacina.
PS: nebude-li vitez skrt, jiste se pri predani s nami vsemi o kulturni zazitek podeli a promitneme si jej spolecne...

Hasta luego amigos!

Souteska Cajap

Pratele, kamaradi !
Omyl.
Sotva jsme se vrhli do obzerstvi, touha po malebnych udolich a ledovcich nas opet vyhnala do prirody. Dopili jsme lahev vynikajiciho rumu, pockali na pocasi a v pondeli rano vyrazili ven.
Colectivem jsme se vyhrabali kousek za Huaraz a netrvalo ani pul hodiny a uz jsme sesli z pochybne vyslapane cesty. Pokracovali jsme malym ale hezkym udolickem proti proudu neznameho potucku az jsme se vyloupli v podhuri cordillier. Potucek zmizel, cesta taky a k usti soutesky Cojup nas delilo sotva par kilometru. Sice jich bylo par, ale zato docela zaludnymi bazinkami. Pote co jsme se probrodili az k usti soutesky /mimojine zde koncila celkem slusna cesta pro auto/, prosli brankou, kterou hlidali dva dedove /sotva tusili, ze meli chtit permit... :-) -beztak by jej nedostali/, pokracovali jsme podel ricky Cojup k 34km vzdalenym lagunam.
Zapichli jsme to v pozdnim odpoledni, docela utapani. Scenerie famozni. Par metru od nas se pasli divoci kone, obcas prisly na navstevu kravy, nad nami se tycili stity ledovce Ishinca /5.530/ a udoli uzaviraly mocne hradby Pucaranra /6.156/ a Palcaraju /6.274/. Prave pod poslednimi dvema kopci byl cil nasi cesty - jezero Palcacocha /4.686/.
Ranni namrzly stan nam prisel uz uplne samozrejmy a po rozehrati jsme se vydali dal. Pod morenu jezer jsme dosli kolem druhe a tak nam nic nebranilo vyrazit uz bez stanu a nalehko. Jezero bylo super. Primo do jeho hladiny ustily skoro kolme, temer 2km vysoke ledove steny. Nekolikametrovych previsu bylo nepocitane. byl Mozna i proto byla hraz jezera umele navysena o dobrych 15m - laviny tady musi byt denne.
A byly :-), klid noci prerusil nekolik desitek sekund trvajici rachot nejblize prirovnatelny k souvislemu hromu. Ale i to se da zaspat, takze tenhle zazitek si odvazi jenom Johanka.
Mozna proto jsme si dalsi den rano udelali rivieru a leharo v prijemnych ctyrech a pul tisicich a v jednu vyrazili zpet. Johanku zacal prohanet prujem a tak jsme si dali zaverecny test fyzicke pripravenosti. Nasledujicich par hodin jsme mastili zpet s vidinou jeste tentyz den dorazit do Huarazu. Povedlo se. Usli jsme dobrych 35km a pak zastavili auto ktere nas dovezlo zbyvajicich 20. Se zapadem slunce jsme byli zpet u Emilia. Dost unaveni na to, abychom zhltli polivku a uvarili testoviny a v osm vecer se zritili do posteli.
Dnes tedy zacina, Jendo, dalsi faze obzerstvi. Spizy, menucka, ovoce, salaty...Zitra v noci razime do Limy a v sobotu odpoledne na letiste. Snad na kamarady nezapomene :-)
K tem fotkam - nastesti jsme pred Santa Cruzem stihli vypalit co jsme nafotili, tak chybi "jen" Sipan, Santa Cruz /mozna, cast je na filmu a cast nam snad posle jedna Francouzka/ a Cojup. Docela skoda, zabery to byly fantasticke, ale par obrazku snad zbylo...
Tak zatim a verime, ze se brzy potkame po prijezdu.

Smutne vyroci

Je to presne 38 let co lavina ledu a kameni pohrbila ceskoslovenskou expedici na upati Huascaranu.
Dnesni den jsme venovali vyletu z Portachuelo Llanganuco dolu k jezerum a pamatniku.
Timto vzpominame.

Huaraz, Yungay, Chavin

Po navratu z Trujillia jsme opet zaparkovali u Emilia. Odsud jsme se vcera vydali do Yungay k pietnimu mistu pripominajaci nejvetsi prirodni katastrofu v dejinach Peru - zemetreseni z 31.5.1970 a nasledne lavine, ktera znicila vesnice Yungay a Ranrahirca vcetne vetsiny obyvatel. Vlna blata, ledu a kameni tehdy vletela do udoli vice jak 300km/h rychlosti.
Zitra mame v planu vyrocni navstevu mohyly ceskoslovenskych horolezcu, kteri zahynuli pri teze udalosti.
Dnes jsme se vydali busem pres Bile Kordiliery do vesnice Chavin. Naleza se zde uchvatny chramovy komplex s pyramidou plnou labyrintu a ruznych podzemnich chodeb. Archeologove ucinili za posledni 3 roky velky kus prace a vyhrabali dalsi nadvori. Pri prochazeni techto chodeb se cloveku doslova taji dech a vse vrcholi Chavinskym monumentem umistenym uprostred techto labyrintu. Paradoxni je, ze tento monument je vyrazne vetsi nez chodby, ktere k nemu vedou. Jedna se o jeden velky kus kamene.
Zatimco tady datluju tuhle zpravu, venkovni rachot zacina opet pripominat vikend. Velikansky srumec, kterym se ted propleta dlouhatansky lampionovy pruvod spolu s obrimi papirovymi zviraty /velikosti nekolika metru/. Co vikend, to nejaka fiesta.
Tak se mejte prima, my si jdeme uzit tohoto pruvodu.

Cesta z Huarazu, Sipan, smolna cesta zpet

Ahoj,
tak zase piseme...
nedele v Huarazu byla suprova. Kolem poledne uzavreli namesti a kolem celeho dokola zacaly deti delat na silnici ruzne obrazce a symboly. Z kvetu a barevnych pilin. Vypadalo to uzasne. Co nas zarazilo, ze kdyz to dokoncily, tak proste policie zatarasy sundala a pustila do toho vseho krasneho dopravni tep.
Behem chvile bylo uplne vsechno pryc. Ze by symbol pomijivosti ?
V noci jsme vyrazili busem z hor k mori. Naprosto silenou jizdu korunovalo bouchnuti predni pneumatiky. Musime rict, ze ac jsme dost na ridice dvoupatroveho busu nadavali, tady v tom pripade situaci zvladnul bravurne.
Prejeli jsme tedy do Chiclaya a vyrazili za pamatkami. Nejprve pyramidy v Tucume - syrove, na pocatku archeologickeho vyzkumu. Naprosto turisty nedotcene kouty nas prekvapovaly svou nadherou.
Dalsi den jsme vyjeli k pyramidam a hrobce pana ze Sipanu. Tohle nam vyrazilo dech uplne. Prebohate a nedotcene objekty byly prekvapive na pokraji zajmu turistu a informacich o Peru vubec.
Pritom se jedna o nejbohatsi hrobky obou dvou amerik. Vse co archeologove nalezli a vyhrabali bylo prevezeno do muzea v Labayque. Z dalky muzeum spis pripominalo bunkr a to i vsemi opatrenimi, ktere nas cekali pri vstupu.
Uvnitr tohoto bunkru se skryvalo skutecne bohatsvi. Desitky az stovky exponatu ze zlata, stribra a keramiky. Vse vyhrabano z jedne hrobky v Sipanu. Jak nadherne, musime rict ze asi nejpusobivejsi cast nasi cesty.
Skoda jen, ze uz obrazky z teto casti nebudou...
ani z dalsich...
Cestou z Chiclaya do Trujillia jsme prisli o batoh, ve ktereme krome hotovosti na zbyvajici dni zmizely i oba nase fotaky / vcetne snimku za uplynule dva tydny/.
No nic...
tak snad priste lepsi zpravy. Ted to jdeme resit na mistni policejni oddeleni.
Jsme v poradku, ale smutni.

Souteska Santa Cruz, Alpamayo, rekordy

Nedele 18.5.
Brzy rano jsme se vydali na autobus jedouci do 5 hod vzdalene Pomabamby. Na dotaz, zda nas po ceste vysadi v jedne vsi pan odpovedel, ze neni problem. At nastoupime.
Sedeli jsme tedy v postupne se plnicim buse a cekali na odjezd. Trochu nas znervoznovali ostatni cestujici, jak pobihali s jizdenkami a hledali spravne misto. jizdenky jsme nemeli, cekali jsme ze je zakoupime cestou.
Po chvili nam to nedalo, a sel jsem se pana zeptat ak je to s temi listky. Pan nechapave ziral a pak se podivil ze je jeste nemame. Automaticky predpokladal opak. Nastesti z poslednich trech volnych mist zbyly dve pro nas a uz jsme mohli vyrazit.
Tri hodiny jsme se skrabali prusmykem Llanganuco - podel Huascaranu, az jsme se skrz mraky prevalili do vesnicky Vaqueria, ze ktere jsme jiz pokracovali pesky.
Vsude kolem mraky, nad nami jasno... uzasne.
Mijeli jsme ztrhane turisty nesouci par veci, za nimi kmitajici partu pruvodcu v sandalech ze sjetych pneumatik a stada oslu. Pripadali jsme si s temi krosnami jak z jinyho sveta.


Do cile prvniho tabora jsme dorazili pomerne brzy a tak doslo i na koupacku v ledovem potucku. Moc prijemne.
Vecer zaclo obligatne prset.

Nahore pohled smerem k nasemu cili...
Pondeli 19.5.
Particka halasnych turistu, kteri spali ve stejnem kempu casne vyrazila a my zustali na pohodku sami. Spolecnost nam od teto chvile delaly jen az neprijemne zvedave kravy /cavas/. Zvedavost posleze presla do drzosti tim, ze se nam jedna vrhla po kolaci syra, ktery jsme si susili na dalsi cestu. Od teto chvile se tyto ritualy neustaleho odhaneni staly permanentni cinnosti kazdeho rana.
Zahajili jsme nekonecny, pres pet hodin trvajici vystup az do sedla Punta Union /4.760m/. Zpocatku pocasi nic moc, zvlaste ve vyssich partiich hor. Po dobu naseho vystupu se zacalo menit k lepsimu a ve finale se udelalo nadherne.
Asi v polovine vystupu jsme potkali zoufaleho pruvodce one halasne skupiny, jak nam sel vstric a nestastne se tazal zda jsme nevideli osla/buro/ s nakladem veci teto skupiny. Nejake jsme potkali pred pulhodinou, tak podekoval a sprintoval do udoli. Osla ani trpaslika /pruvodce/ jsme toho dne jiz nespatrili. Zato onu halasnou particku jsme dosli v prusmyku. Zatim jim bylo stale do smichu...
Prusmyk jsme si moc uzili - viz foto...




a mastili v scenerii fantastickych ledovcu a jezer do dalsiho kempu tak, abychom dorazili alespon trochu za svetla...
Utery 20.5.
Zbyla nam kopa casu, tak jsme zahli do nedalekeho udoli pod jednou z nejznamejsich hor Peru - Alpamayo /5.947m/ na jehoz konci se nalezal base camp horolezeckych expedic.
Dorazili jsme pomerne brzy, tak jsme si odpoledne strihli kratky vylet nalehko k jezeru Arhueycocha.




Sedime si tak nad jezerem, pozorujeme padajici kusy ledovcu na klidnou hladinu, kdyz dorazila particka dvou izraelcu a jedne izraelky a oslavili jeji narozeniny koupeli v teto ledove vode...
Streda 21.5.
Priznive pocasi nam nabidlo moznost pokusit se o vystup do 1. vyskoveho tabora Alpamayo. Po asi trech hodinach prudkeho stoupani suti a morenou jsme minuli 1.vyskove tabory a pokracovali dale za hranici ledu a snehu. Posedeli, pokochali a zvysujici pocet padajicich lavin spolu s pokrocilou hodinou nam oznamili ze je cas jit zpet.
Dnes padl vyskovy rekord 900m pod vrcholem Alpamaya- 5.026 m. /vcetne dychavicne koulovacky/





Ctvrtek, Patek 22.-23.5.
Dole - namrzly stan s panoramou Piramide /5.885m/

Poklidne rano narusili dva byci, kteri se zacli rvat metr od naseho stanu. Nastesti to tentokrat odnesla jen zidka, u ktere stan stal... Pitomci, si nemohli vybrat jiny misto... asi ho tu je malo...
Zahajili jsme postupny sestup od fantastickych scenerii nebetycnych ledovcu, pres siroke udoli az po zaverecnou soutesku, ktera nas vyplivla ve vsi Cashapampa.
Ted zvolna relaxujeme, lizeme rany a pripravujeme se na presun do cca 1000km vzdaleneho Chiclaya.
... zaverem jedna otazka: nazev hory, uvedene v titulku zpravy...

Huaraz - ubytovani u Emilia Ezamy

Jen par obrazku z Huarazu...
ubytovani u Emilia Ezamy ve vezi je naprosto super. S luxusnim vyhledem na 60km vzdaleny Huascaran (6768m).


Dopoleni pohoda podhorskeho mestecka...

Rinconada - Honda - Olympica

V utery kolem poledne jsme vyrazili z Huarazu do Macara a odsud do nedaleke vesnicky Vicon, kde jsme zacali tahle a nekonecne stoupani smerem k prusmyku Honda. Zpocatku na nas dorazeli mistni psi, kteri si odnesli trofej v podobe uspesneho utoku na Johancino lytko. Nastesti bez krveproliti :-) /vicedenni modriny se nepocitaji/.
Prvni nochleh jsme stravili na pocatku udoli potucku Honda. Pocasi nic moc, kolem ctvrte zacalo prset a sem tam hromy...

Rano jsme pokracovali dal. Mijely nas kamiony mirici do dolu nalezajicich se na konci tohoto udoli. To ze jsou tam doly jsme nalezli na mape, ale to ze se jedna o doslova orli hniza kdesi velmi vysoko na hranici ledu jsme zjistili az na miste.
Pocasi velmi spatne, z prusmyku se neustale valily chuchvalce dalsich a dalsich destovych mraku a tak jsme se pomalu zacali smirovat s tim, ze proste dojdeme pod cileny prusmyk a vyrazime zpet.

Nahore - prusmyk Portachuelo Honda spolu s Nevado Portachuelo /5.450 mnm/

To co nam mistni tvrdili, ze vyda za 2 hodiny opet trvalo pekny pul den stale stoupave chuze. Tentokrat prisel dest jeste o hodinu drive. O to vyraznejsi byla bourka. Bylo nam jasne, ze prusmyk za techto podminek nedame.
V noci nas jeste probudily detonace z dolu, umistenych pod jednim z sestitisicovych vrcholu Palcaraju.
Ve ctvrtek rano jsme vykoukli, v prusmyku se valelo par mraku, ostatni oblacnost na urovni stanu a tak jsme po 2 hodinove ranni prochazce po udoli /viz obrazky/ usoudili, ze to zkusime.



Stoupali jsme strmym svahem neco pres tri hodiny, abychom ve ctvrt na tri stanuli v sedle Portachuelo Honda - 4.870 m. Byl to vydreny vystup. Na miste jsme pobyli sotva pul hodinky, kdyz nas mistni bohove hor upozornili, ze je cas jit. Kroupama.
Seskakali jsme tedy o kilometr niz a postavili tabor. Celou noc pote prselo. Dnes /patek/ rano jsme dohupsali o dalsi kilometr niz na silnici propojujici Chacas / byvala basta Svetle Stezky / a Huaraz. Autobus, ktery mel prvni krizi v dobe, kdy jsme sotva maturovali se s velkymi potizemi vyhrkal az do sedla Punta Olimpica /meky i je dle esp. spravne/ a ve vysce - dle nasich hodinek - 4.956 m se prevalil dal. Z prevodovky se ozyvaly silene zvuky, zaradit rychlost se podarilo vzdy az na nekolikaty pokus a autobus lital neustale sem-tam. Nasledovalo 3 hodinove klesani zpestrene opravami porouchaneho zadniho kola. Cesta vyrazne pripominala death road v Bolivii...
Pote, co jsme pracne sestoupili do udoli a okusili asfaltove cesty jsme pochopili ze se prave stal zazrak. Ve chvili kdy autobus prekrocil 50km/h, zacal plavat ze strany na stranu az se staval naprosto nezvladatelnym. Asi to nekolikrat znervoznilo i ridice, protoze co par minut stavel a posilal konduktera cosi zkontrolovat.
Par obrazku z cesty pripojujeme...


propletali jsme se mezi 6ti tisicovymi ledovci, seraky a ve finale sklesali k upati Huascaranu...

Ke vzkazum:
Tohle by si mel Petr F. zkusit, jestli ten jeho stribrnak dostoji svemu jmenu :-)
Jozko, ty ptaku tu lamu uz vezem... no, tak ji jdeme holt propit. Tucnaka dodame v CR :-)
Mejte se fajn, my si dame den-dva relax a pak bud do hor nebo alternativni zmena programu - dle pocasi...

NP Huascaran 1. aklimatizacni vystup - lago Churup

Churup:5.450 mnm

Dorazili jsme do Huarazu, centra NP Huascaran. Vcerejsek /nedele/ jsme venovali vylozene Huarazu. A stalo to za to. Behem celeho dne prochazely mestem pruvody pestrobarevne odenych indianu. Kazda skupinka mela sve barvy, tancila zvlastni tanec s hlucnym podupovanim a pred sebou ji hnala vzdy particka bubeniku s fletnisty. Bylo to moc fajn.
Ohledne pocasi je to trochu bida.
Je docela nestabilni a zatim zvazujeme jak pristoupime k delsim vystupum. Dnes jsme si vystrihli prochazku k jezeru Churup /4.450 mnm/ a jak delka prochazky, tak vyska jezera nas docela zaskocily.

Nastoupili jsme v Huarazu /3.090 mnm/, kousek jsme se svezli colectivem a prvni co nas zarazilo byla cedulka Churup 21 km...
Zarazilo, ale nezaskocilo. Zacali jsme tedy stoupat a stoupat a stoupat...
Zaverecna pasaz byla opravdu pomerne vyzivna. Uz celkem vysoko zbyval posledni - asi 50m vodopad a v prvni chvili jsme ani nechteli verit, ze cesta vede skutecne jenom tudy... No vedla...
Nahoru jsme se tedy s vypetim vsech sil vydrapali a doufali, ze urcite existuje jeste nejaka pesinka pekne okolo a napohodu. Nevedla.

Zpatky jsme to tedy svihli po druhe stene doufaje, ze se tak vyhneme nekolika neprijemnym usekum, ktere jsme prosli cestou vzhuru. Vyhli. Jenze sestupni pasaze si s temi vystupnimi moc nezadaly. Zlaty feraty.

Vse ale klaplo dobre. Jen pocasi a cas se nam postavili do do cesty, takze se zacalo pekne kazit a soumrak prisel zahy. Do Huarazu jsme se dobelhali kolem osme /dve hodiny po setmeni/, sekli tam menu a vyrazime se vyspat na zitrejsi 3-4denni pochod do vsi Chacas - kolem pramenu ricky Honda :-)
Mame jiz mapu !!! pohodove meritko 1:100 000 a fakt pekne zpracovanou!

Paracas

Rano jsme se sotva probrali ze soku, ktery se kolem nas rozprostira a uz si to drncame do nedalekeho narodniho parku Paracas - resp. Balleanske ostrovy. Na techto ostrovech ziji ohromne kolonie kormoranu, lvounu a nepocetne kolonie tucnaku Humboltovych. Projizdka lodi v bezprostredni blizkosti byla sotva popsatelnym zazitkem, ale snad jej alespon castecne priblizime par obrazky.








Odsud jsme se odpoledne presunuli luxusnim busem Ormeño do Limy. To byl bus ! jednak jsme tam jeli uplne sami a druhak byly sedacky vyrazne sirsi nez obvykle. Sklapeni taky - do vodorovne polohy.../ v jedne rade bylo po trech sedackach - 2-ulicka-1.../
No, jen skoda ze ten nocni prejezd do Huarazu, na ktery prave cekame, tento luxus nema...
Tolik tedy z Limy

Ica - Huacachina - Pisco

Dnes rano jsme vyrazili za mesto Ica do nedaleke poustni oazy Huacachina. Oba jsme byli skutecne prekvapeni jak neco tak pekneho muze kousek za tak spinavym mestem byt.
Prosmekli jsme se mezi par dunami a pred nami se rozprostrela laguna sirne lecive vody, v jejimz okoli byly vzrostle palmy s promenadami. Vse evidentne vyzarovalo zaslou slavou ctyricatych let.
Dokonce z jedne strany bylo videt, ze promenadu pomalu polyka poust a posledni poulicni lampa sotva koukala z pisku ven.
Nad oazou jsou ze vsech stran velikanske /asi 100m/ vysoke duny. Mistni se snazi vnutit turistum, kterych je zde poskrovnu, podomacku vyrobene snowboardy a vyjizdky na ctyrkolkach. My jsme se smirili s vyslapem na duny a kousek do pouste. Slunce neskutecne palilo a brzy se stal pisek na nase bose nohy nesnesitelnym. Lehli jsme tedy pod palmu a pak vyrazili na pivko. Super odpocinek.

Po obede jsme se vratili do Icy a vyrazili do asi hodinu a pul busem vzdaleneho mesta Pisco. Odsud chceme na Ballesteanske ostrovy a pak hura do Huarazu.
Prijezd do Pisca pro nas byl opravdovym sokem. Mesto se zvolna zotavuje z nedavneho niciveho zemetreseni a je to videt na kazdem kroku.

Vice jak polovina domu sesypana na hromadach, druha polovina v rekonstrukci. Vsude kopice suti. Lide bydli jak se da.

Nekteri ve stanech, jini v troskach, par v domech jenz vydrzely. I tuhle internetovou zpravu piseme z provizorni budky z vlniteho plechu, eternitu a dreva. je to opravdu sok. Kostel bez kopule a se zricenou hlavni lodi..., jine kostely chybi uplne ci z nich zbyly jen zvonice...

Nicmene mistni nezahorkli a z nedalekeho namesti se ozyva koncert ke dni matek. Proste zahodili lopaty a pari.

... druhy den rano jsme se probudili a to co vecer skryla tma vyniklo v plne vysi. Mesto je znicene temer cele...

Zitra odpoledne bychom radi vyrazili do Limy a odsud do Huarazu, tak se snad ozveme odtamtud...